O mně

Maluji obrazy, se kterými se dobře žije.

Ve svých obrazech se snažím postihnout viditelné i skryté, vědomé i podvědomé. Někdy se lépe vyjádřím realisticky, jindy abstraktně. Ve slově umění slyším dva pojmy. Měnit a umět. Vzhlížím s obdivem k autorům, kteří svojí tvorbou mění svět. Já se snažím umět natolik, abych mohla vytvářet obrazy do lidských příbytků, se kterými se vám bude dobře žít a budou vás přitahovat a lákat k novým pohledům.

Before I Die...

Znáte ten projekt? Před několika lety jsem ho neznala, ale teď se hrdě hlásím k těm, kterým změnil život.

O co jde? Before I Die je název projektu americké umělkyně Candy Chang, která se po smrti blízké osoby zamýšlela nad smrtelností člověka a přemýšlela o tom, že nemáme ani čas zamyslet se, jestli nám něco důležitého neuniká. Každý máme sny a přání, která neustále odkládáme, až na ně bude čas. Candy napadlo dát lidem příležitost zastavit se, popřemýšlet a napsat svá přání. Tak na starém opuštěném domě v New Orleans vytvořila prostor, kde na černé tabule kolemjdoucí mohli doplnit větu Before I die I want to… Před tím, než umřu, chci (udělat)…

Druhý den byly tabule popsány vzkazy jako – zpívat pro miliony lidí, splnit si různé dětské sny, dokončit školu, zbavit se zlozvyků, strachů, závislostí, napravit vztahy,… Staré vzkazy smyl déšť a přibývaly nové a nové. Lidem se myšlenka zalíbila a projekt rozšířili do celého světa. A myslím, že je mnoho lidí, které projekt přiměl k tomu, aby přestali odkládat svá hluboká přání a pokusili se pro splnění svých snů něco udělat.

Asi už víte, co bylo tím mým nesplněným snem. Malovala jsem od dětství a uvažovala i o výtvarné škole, ale nakonec zvítězil „zdravý rozum“. Rodiče, učitelé a výhledy uplatnění výtvarníka v socialistické zemi… Po gymnáziu VŠE, práce, děti… Nelituji ničeho, vlastně se mi postupně plnily všechny mé sny v míře vrchovaté, ten o malování jako profesi nakonec.

Inspirace

Nejsilnějším zdrojem inspirace je pro mne příroda. Podvědomě ji máme spojenou s mírem, klidem a krásou. Zvláště českou krajinu vnímám jako velmi malebnou, důvěrnou a bezpečnou, přitom tolik rozmanitou.

Při malování krajin se soustředím více na energii místa, než na popisné ztvárnění reality. Nabízím možnost zastavit se a zamyslet se nad vzpomínkami a emocemi, které často přítomnost přírody vyvolává. A není to vždy jen klid a mír, ale i nostalgie, melancholie, nebo naopak silné emoce spojené s láskou, strachem, pochybnostmi, či silou nevzdávat se.

Co tím chtěl malíř říci...

Líbí se mi mnohovrstevnatost a to se odráží i v mé tvorbě. Ať už z hlediska ryze technického vrstvení, prolínání a prosvítání barev, jejich vymývání či stírání a nového vrstvení, tak i z hlediska filosofického. Naše vjemy už v okamžiku ukládání do paměti nejsou shodné s realitou, jak ji vnímají jiní. A vzpomínky jsou utvářeny další vrstvou jiných vjemů a informací posbíraných v čase. Při abstraktní tvorbě vrstvím svůj vnitřní svět na plátno a přitom se rozvíjí příběh obrazu z mého pohledu. Pak přijde divák, jehož pohled může být úplně jiný a dílo se dotkne jeho duše v místech, o kterých nikdo jiný nemá tušení.

Proto také nerada přesně popisuji, co jsem měla při malování na mysli. Zvláště u abstraktních obrazů si tak podle mého názoru divák vytvoří lépe „svůj“ příběh. Ale pokud budete chtít, i ten svůj vám ráda prozradím.

A pokud chcete alespoň nějaké vodítko, ke každému obrazu jsem pár slov připojila.

Reference

„Obrazy od paní Bartoňové jsem původně objevila na Instagramu. Mám od ní nyní celkem čtyři, což myslím jasně dokazuje, že jsem fanouškem její tvorby. Bydlí u nás všechny Straky, Kos i velkoformátové Vlaštovky, které jsou dominantou obývacího pokoje. Obrazy od paní Bartoňové jsem koupila především proto, že se málokdo (alespoň z mně známých tvůrců) věnuje malbě ptáků, kteří jsou hlavním motivem a ne jen v pozadí či k dotvoření atmosféry. Vyjma Kosa, který je v soukromí ložnice takovým zkoumáním skrytý, se téměř všechny návštěvy, které u nás uvítáme, jdou podívat přímo k obrazům paní Bartoňové, ptají se na původ, chválí a doptávají se. Nejvíce dotazů samozřejmě padá na Vlaštovky, které svým rozměrem vždy upoutají pozornost mezi prvními.
Komunikace s paní Bartoňovou ohledně výběru rámu, způsobu zaslání a nakonec v jednom případě i osobního předání, byla velmi příjemná. Je ochotná, přívětivá a reaguje rychle. Jediná věc mě na ní mrzí – že nemaluje také brouky 🙂 „

Hana Zmeková, Praha

I brouky jsem namalovala, tak krásnou referenci jsem nemohla nechat bez odezvy.

„S Katkou se známe dlouho, ale až díky jejím obrazům mám pocit, že ji znám doopravdy. Jsou tak pravdivé, otevřené a upřímné, že se mi někdy až srdce svírá. Pokud bych si měla odpovědět na otázku proč jsem si koupila od Katky první obraz, musela bych přiznat, že to byl právě ten obraz který na mě ze zdi promluvil a bylo to jasné. A tento první obraz mám u své postele v ložnici, takže je to často poslední i první věc, na které spočine můj zrak. A já mám ráno lepší den a večer lepší spánek.
Další obraz od Katky máme v předsíni, protože je to první místnost v domě, kde vítáme své hosty a která vítá i nás. Proto je tak důležité, co v ní máme.
Líbí se mi, že v obrazech Katky je velká lehkost i tíha současného světa. Přijetí pravdy a neutuchající naděje. Rozumím těm pocitům.
Po pravdě řečeno, Katky obrazy ke mně promlouvají tak výmluvně, že si uvědomuji, jak málo mám stěn.“

Markéta Kadlecová, Praha

„Na výstavě obrazů paní Bartoňové na mě nejvíce zapůsobil obraz QUO VADIS, prostřednictvím kterého jsem v těžké životní situaci měla pocit, že mě z nebe po schodech dolů přišel navštívit můj manžel. Toto byl důvod, proč jsem si přála mít právě tento obraz doma.“

Vítězslava Tučková, Hradec Králové

„Obraz malířky Kateřiny Bartoňové jsem dostala od své maminky jako velmi osobní dárek. Tehdy na výstavě jsem jí popsala své vnitřní cítění tohoto obrazu, a to, že mi připomíná životní příběh můj a mých dcer – to byl pro ni silný impuls k jeho zakoupení a dárku pro mě.“

Lenka Lukešová, Hradec Králové

Co ještě dodat

Žiji v Hradci Králové …